Ohrožování výchovy dítěte

K trestným činům proti rodině a dětem patří také ohrožování výchovy mládeže. To je popsáno v trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a je definováno v § 201.

§ 201 Ohrožování výchovy dítěte
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo
d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo umožní, byť i z nedbalosti, dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ze zavrženíhodné pohnutky,
b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu,
c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo
d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

...

Proč je toto jednání trestné? Odpověď je dána prostředím, ve kterém žijeme: zájem společnosti na řádné výchově osob mladších osmnácti let, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti.

Tento trestný čin lze spáchat jak úmyslně (tzn., že pachatel to tak chtěl udělat), tak i z nedbalosti (tzn., že věděl, že se to může stát, ale doufal, že se tak nestane, nebo naopak nevěděl, že tím, co dělá, se tak stát může, ale vědět to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl); a lze jej spáchat pouze na osobě mladší osmnácti let.

V daném případě bude pachatel trestně odpovědný, pokud si v důsledku jeho jednání osoba mladší osmnácti let osvojí, nebo jen vznikne reálné nebezpečí, že si osvojí škodlivé návyky, povahové rysy, příp. sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku jednotlivce. A nezáleží na tom, zda již tato osoba před takovým jednáním pachatele sexuální či nemravný život vedla, protože jednání pachatele v ní tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje.

V praxi se jedná především o případy, kdy mladistvý:

  • propadne alkoholu nebo drogám,
  • bude se chovat promiskuitně (tzn. pohlavně nevázaně) nebo se bude živit prostitucí, popř. vést jiný parazitní způsob života,
  • bude opakovaně a soustavně páchat úmyslné trestné činy, přestupky nebo jinak narušovat občanské soužití nebo si osvojí jiné škodlivé návyky, zájmy nebo sklony, které vážně ohrožují její tělesné nebo duševní zdraví nebo její další vývoj (zneužívání léků, ale i záškoláctví).

Kdo může být pachatelem? To záleží na podstatě jednání pachatele a na porušení či ohrožení, které svým jednáním způsobil. Buď to může být v podstatě kdokoli (např. člen party, kterého poškozený respektuje a uznává) nebo to jsou pak osoby, jež mají povinnost ze zákona či rozhodnutím soudu o dítě či mladistvého pečovat (tzn. rodiče, pěstoun, pracovníci ústavu, ve kterém se vykonává ústavní, resp. ochranná výchova apod.)