Pohlavní zneužití

Pohlavní zneužití je v terminologii trestního práva trestný čin, jehož skutková podstata spočívá ve vykonání soulože s osobou ve věku pod stanovenou hranicí nebo v jiném způsobu pohlavního zneužití takové osoby. Je popsáno v trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a je definováno v § 187.

§ 187 Pohlavní zneužití
(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

...

Předmětem útoku trestného činu pohlavního zneužívání je obecně osoba mladší 15 let. V některých zvláštních případech se může jednat i o osobu starší, jsou-li splněny další podmínky jako např. závislost na pachateli, svěření do jeho péče a pod. U tohoto trestného činu není rozhodující, zda poškozeným je dívka nebo chlapec. Zákon též rozlišuje dva způsoby pohlavního zneužívání - vykonání pohlavního styku, jiné pohlavní zneužívání (např. ohmatávání, líbání, dotýkání se pohlavních orgánů pachatele, pokud se tak děje za účelem jeho pohlavního vzrušení). Trestní sazby se pohybují od 1 roku do 8 let.

Velmi závažným jednáním je, když pachatel k pohlavnímu zneužití využije závislosti oběti, která mu byla svěřena do péče. Pachatel např. využívá psychický nátlak. Oběti slibuje výhody, nebo naopak v případě jejího nesouhlasu pachatel vyhrožuje. Jde tedy o jistou formu vydírání. Zneužívaná soba je pak zcela nebo zčásti vázána, případně odkázána na pachatele a tím je omezena její svoboda rozhodovat o určitých věcech. Pachatelem tohoto závažného jednání může být jak muž tak žena. K takovému činu vedou různé pohnutky a vnitřní motivace, naprostá většina nich však pachatele nezbavuje odpovědnosti. Z hlediska posuzování trestného činu se vyžaduje úmyslné zavinění.

Dokazování je zaměřeno na formu pohlavního zneužívání:

  • způsob zneužívání,
  • vědomost pachatele, zda šlo o osobu mladší
  • vztah mezi poškozenou osobou a pachatelem,
  • zda byla oběť na pachateli závislá.

Některé případy se odehrávají v rámci rodiny. Nejčastěji se jedná o opakované sexuální zneužívání příbuzným (rodiče, nevlastní rodiče, nový druh matky, starší sourozenci, další příbuzní).

Velmi důležitý je postoj matky k celé události. Většina poškozených dívek hledá útočiště právě u ní. Bohužel se někdy stává, a nejsou to výjimky, že žena ze strachu před ztrátou partnera a vlastního rodinného zázemí takříkajíc obětuje svou dceru tím, že se nepostaví na její ochranu. Taková matka se často podvědomě postaví na stranu svého přítele, přestože tuší nebo i ví, že mezi její dcerou a jejím mužem probíhá "něco víc". Obava z rozpadu rodiny je však silnější než potřeba dítě ochránit, a tudíž žena celou záležitost bagatelizuje. Správná matka se však vždy postaví na stranu svého dítěte s cílem ochránit ho před dalším nebezpečným jednáním pachatele.

Co je důležité vědět? Každý případ pohlavního zneužití je pro oběť bolestnou zkušeností. Její rozsah a možnost vzniku dlouhodobých následků jsou závislé na formě zneužití včetně toho, jestli byla jednorázová nebo opakovaná, na tom, jestli se jedná o neznámého člověka nebo o blízkého příbuzného, na zralosti a schopnosti oběti citově zpracovat zážitek. Další traumatizace (trauma - tělesné i duševní poranění) totiž úzce souvisí s odmítavým postojem okolí.

Oběti připadne zatěžko otevřeně hovořit o zneužívání, jímž mnohdy trpí. O činech nechce hovořit, neboť se často cítí zahanbena a je přesvědčena o tom, že by jí i tak nikdo z okolí nevěřil. Kdykoliv udělá pokus zneužívání zastavit, je vystavena krutému psychickému a někdy i tělesnému násilí, často kombinovanému s citovou manipulací. Vyhrožování či různé vydírání v ní stupňují pocit bezmoci, ústící v úzkost a hněv, který místo, aby směřovala proti násilníkovi, obrací proti sobě. Zde je důležité si uvědomit, že plnou odpovědnost nese ten, kdo jí ublížil.

Oběť je touto trestnou činností silně traumatizována. Většinou si nedokáže pomoci sama a nemá sílu ohlásit případ policii. I možnost svěřit se je pro ni spojená s celou řadou vnějších a vnitřních překážek a to vše pociťuje jako ohrožení. Jde například o strach před krutým trestem, kterým je oběti často vyhrožováno. Šance na zastavení způsobovaného utrpení je malá, pokud se s ním nesvěří. Zde je důležité vybrat si někoho, ke komu má oběť vytvořený vzájemně důvěrný vztah. Je nutné, aby se jí dostalo okamžité opory a pomoci.

I pro policii jsou tyto trestné činy problematické z hlediska dokazování. Jak již bylo řečeno, některé případy se odehrávají v rodině a i uvnitř takovéto rodiny je někdy vyvíjena snaha, aby se případ nedostal na veřejnost. My dospělí si však musíme uvědomit, že ochrana dětí a mládeže je naší etickou a zákonnou povinností.

Uvedená fakta jsou velmi nepříjemná, neboť z nich plyne, že děti a mládež skutečně mohou přijít do styku s nebezpečnými osobami, které by se mohly pokusit je zneužít. Solidní vystupování pachatele bývá příčinou možné nedůvěry rodičů k dětem: takový slušný člověk by přece jistě něco takového neudělal - určitě si dítě vymýšlí.

Musíme se tedy naučit o těchto věcech nemlčet a dožadovat se pomoci.